Piaristické gymnázium (1731 – 1777)

O založení gymnázia v Bruntále začal usilovat velmistr Řádu německých rytířů František Ludvík, falckrabě rýnský, arcibiskup mohučský a biskup vratislavský.

Ten původně zamýšlel pozvat do města kapucíny, ale po zhlédnutí piaristické koleje v Litomyšli se rozhodl pro piaristy –  Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum. Tento mužský řád byl založen v Římě španělským knězem Josefem  Kalasanským v roce 1597Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 pak jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád.

Velice rychle se rozšířil po celé Evropě a zaměřil se na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost.

Zřizovací listina bruntálské piaristické koleje byla sepsána 23. 12. 1730 ve Vratislavi (dnešní Wroclaw) provinciálem piaristického řádu P. Basiliem, poté byla podepsána velmistrem Řádu německých rytířů Františkem Ludvíkem. Císař Karel VI., otec Marie Terezie, ji potvrdil až 14. 6. 1731, kdy již škola fungovala.

Piaristé přišli do Bruntálu koncem května 1731. Byli ubytování v zámeckém hraběcím domě na statku a stravovat se chodili na zámek. 10. 6. 1731 začala výstavba koleje, na kterou piaristé obdrželi 24 000 zlatých, a taktéž kostela, na jehož vybudování byla uspořádána zvláštní sbírka.

Vyučovat začali piaristé v průběhu června 1731 v náhradních prostorách v Janském domě. Oficiálně však začala výuka na gymnáziu po velkých prázdninách (tehdy byly v září a říjnu) v listopadu 1731.

Od svého vzniku až do roku 1752 fungovalo piaristické gymnázium jako nižší – mělo pouze čtyři ročníky, od roku 1752 jako vyšší gymnázium se šesti třídami. Vyučovalo se latinsky ve dvou typech tříd – čtenářské, zde se kladl důraz na pravopis, krasopis a čtení, a počtářské se zaměřením na počítání. K hlavním předmětům patřila latina a náboženství. Z dalších předmětů se vyučovalo řečtině, němčině, dějepisu, aritmetice a hudbě. Důraz při výuce byl kladen na učení nazpaměť. Po reformách školství se zavádí zeměpis, němčina se dostává na úroveň latiny a naopak upadá význam řečtiny. Místo memorování textů se začíná klást důraz na přemýšlení. Učitelský sbor se skládal ze superiora (přednosta, ředitel), z profesorů, magistrů a katechetů.

Prvním superiorem řádu a školním prefektem se stal Martinius a Christo pocházející z Vídně. V prvním roce zde studovalo 206 žáků. V dalších letech v průměru 80 – 120 žáků ročně. Ke studiu měli přístup pouze chlapci-katolíci, ve věku 8 až 19 let. Pocházeli z celého dnešního Slezska, jižní Moravy, Čech, Vídně, Polska, z některých německých zemí a dokonce i ze Švýcarska.

Mezitím pokračovaly práce na výstavbě koleje a kostela. Když byly v plném proudu, velmistr ŘNR František Ludvík umírá a jeho nástupce Klement August nebyl ochoten v těchto pracích pokračovat, neboť celý projekt výstavby se mu zdál příliš nákladný. Stavba se dostala do finančních potíží a jen díky darům města a několika vysoce postavených mecenášů mohla být dokončena.

Piaristická kolej byla dostavěna na podzim roku 1735 (dnešní opuštěná budova na Dukelské ulici) a kostel definitivně až v roce 1752 (dnešní kostel Panny Marie Těšitelky).

V roce 1777 na základě císařského dekretu Marie Terezie bylo piaristické gymnázium zrušeno a místo něho zřízena čtyřtřídní hlavní škola. Piaristé se pokusili střední školu obnovit. To se jim částečně podařilo až v roce 1850, kdy byla vedle hlavní školy zřízena nesamostatná nižší dvoutřídní reálka, která byla v roce 1860 rozšířena na úplnou nižší trojtřídní reálku. Tato piaristická škola byla zrušena v roce 1871. Hlavní škola byla přeměněna na chlapeckou obecnou a měšťanskou školu. Piaristé zde vyučovali až do svého odchodu z Bruntálu v roce 1904.

Mgr. Antonín Zgažar